Když věk je jen číslo

Reportáž koordinátorky aktivit AkSen, Maji Mamajové: Už je to sedm let, kdy jsem poprvé vstoupila do Centra aktivního stáří v Záhřebské ulici a navšívila hodiny cvičení pro seniory. To jsem ani netušila, jak mi senioři přirostou k srdci. Za ty roky se jich tu už výstřídalo mnoho. Někteří odešli navždy a mnohým zdravotní problémy už nedovolí pokračovat ve cvičení. Paní Libuše Rychterová patří ktěm, kteří jsou tady se mnou od počátku. Patří k mým nejvěrnějším a věkově i nejstarším cvičenkám.1.května 2020 oslaví 98 roků. Při posledním cvičení, kdy rozezpívala místnost, mi nedalo, aby jsem ji nevyzpovídala  a nedověděla se něco víc o jejím životě. Její životní elán je inspirací i pro nás o generaci či dvě mladší.

Paní Libuška dostala sport do vínku už při narození. Narodila se ve Velkém Mýtě v roce 1922 do rodiny obchodníka a opraváře bicyklů. Od svých 6 let cvičila v Sokole. Rodiče vzpomínali, jak horlivě mávala T.G. Masarykovi, když navštívil nedaleký Hrušov, který ji  pojil s dětstvím i dlouho po té, co už žila s rodiči v Praze. Vyučená krejčová obšívala nejen rodinu, ale i úřednice z Ministerstva zemědělství, kde je dokonce učila šít . I když její rodina v průběhu 2.světové války netrpěla nedostatkem, ona si prošla těžkou prací v továrně, původně na výrobu hasicích přístrojů. Továrna však byla Němci přesměrována na výrobu zbrojní techniky, kde během práce nešťastně polkla kousek drátěnky. A to se jí stalo osudným. V nemocnici se seznámila se svým budoucím manželem, který přežil 3 koncentrační tábory. Dachau, Terezín a Buchenwald.
Její zranění však bylo vážné a lékaři jí sdělili, že nemůže mít děti. Manželství uzavřeli 1.5.1945. S manželem, učitelem tělesné výchovy, prožila krásný život. V zimě lyžovali, bruslili, a v létě plavali a jezdili na kole. S malým přívěsem procestovali celý Jadran, odkud pochází matka jejího manžela. Srpen 1968 je zastihl rovněž na Jadranu.I přes varování a váhání se rozhodli vrátit do Prahy, kterou oba milovali. Listopad 1989 má paní Libuška spojený se smutkem.To už byl manžel po srdeční příhodě vážně nemocný a těsně před Vánocemi zemřel. Na radost ze sociálních změn ne bylo ani času, ani sil.
Paní Libuška žije v Domě s pečovatelskou službou na Praze 2 a do tělocvičny to má jen pár metrů. Její radost ze života a optimismus můžeme jen obdivovat a tiše závidět. Klub aktivního stáří, sídlící v té samé budově, jí umožňuje návštěvy bohatého programu klubu a hlavně pěveckého kroužku. Zpěv je její velkou láskou. Prožila život bez dětí, ale díky široké rodině a jejímu zájmu je dnes obklopena " vnoučaty" a lidmi, co ji mají rádi. Na mou otázku, co by odkázala mladé generaci, odpověděla: NIKDY SE NEVZDÁVEJTE! 
A za všechny, kteří cvičíme, bych jí popřála ještě velmi zdraví, neutuchající energie a elánu!