Cestovatelský čtvrtek - Z čínské svatby na čínskou zeď

Průvodci cestovatelským čtvrtkem tentokrát byli mladí objevitelé Kateřina s Martinem. Přistát v Šanghaji s krosnou nabalenou vybavením tak trochu do zimy, když na teploměru je 32st C, nevypadá na dobře odhadnutou situaci. Ale vše má své důvody. Pulzující noční velkoměsto s výškovými budovami je fascinující. Překvapivě – v Číně se anglicky a česky špatně domlouvá a najít ten správný tuk-tuk, nebo vlakový spoj, projít s drobnou ztrátou osobní kontrolou, je z rodu gestikulace a neschopnosti luštit čínské znaky, zkrátka cestovatelský zážitek. Doporučení – místo hotelu se vyplatí lůžkový vagón. Žluté hory v oparu, nebo možná smogu, jsou i tak úchvatné – ne nadarmo se režisér filmu Avatar touto scenérií inspiroval. Svatba Martinova čínského kamaráda je stejně náročná jako na Moravě – silná rýžová pálenka dělá stejné divy, hostů kolem pěti set, rituály těžko uchopitelné pro Evropana, ale fotografie novomanželů ve zpětném zrcátku automobilu je zrovna tak romantická jako cestou ze žižkovské radnice. Témat je mnoho – vodní dílo Tři soutěsky na Jang-c'-ťiang s hrází vysokou 185 m, Taoistická posvátná místa na vrcholcích hor, nebo obrovské sochy Buddhy vytesané ve skále, připomínající jordánskou Petru, pestře a dokonale tvarované střechy svatyň s nejvyšší symbolikou pěti božstev v podobě malých sošek na nárožních hřebenáčích, dokonale polychromované i zlacené řezby, terakotová armáda, Zakázané město v Pekingu, Náměstí nebeského klidu s chvějivou vzpomínkou, lidé tančící na náměstí cestou z práce, osamělí cvičenci v ladném Tai-ji, karetní hráči, mistři kaligrafie, stařenky. A pak dvě hodiny místní dopravou na Čínskou zeď – předměstí Pekingu. Strmé schody buď po svých, nebo na nosítku? Rozhledy za to stojí. Číno, na shledanou!